... a takhle to všechno začalo - prosinec 2009

Poté co jsme se na začátku prosince rozloučili s naším téměř dvanáctiletým labradorem Ronem, nastalo u nás nepopsatelné prázdno.

Bojovali jsme s myšlenkou, že na dalšího pejska nemáme čas a ani náladu po tak bolestné zkušenosti. Ale po pár dnech, týdnech... už jsem mamku přistihla surfovat na internetu, jak kouká po inzerátech pejsků a mapuje každodenní přírůstky v útulcích. Začali jsme se vážně bavit o pořízení nového mazlíka. Všechny povinnosti, které jsou s vlastnictvím psíka spojené, nám byly jasné a moc dobře jsme si vše uvědomovali... ale prostě ten pocit, že doma kolem vás stále někdo lítá, spí unohou a na každém kroku následuje, je k nezaplacení. Po zvažování všech pro a proti, rozhodlo srdce. Bez pejska jsme si nedokázali život představit.

Rozhodně jsme to nebrali tak, že nám nahradí našeho Roníka. To ani nelze. Byl a navždy mým prvním psem bude Roník. Ale k tomu veselejšímu...

Teď jsme se tedy začli rozhodovat jaké plemeno, bude pro nás správnou volbou. Labrador byl parádní pes (sice trošku žravý :) ), ale v posledních jeho měsících, bylo pro nás nelehké nosit 35 kg minimálně třikrát denně po schodech nahoru a dolů. Takže jsme uvažovali o plemeni menším (přiznávám - čistě z praktických důvodů). Teriéra jsme nechtěli kvůli tvrdohlavosti a tak jsem nechtěla riskovat pejska z útulku, kde jsou právě štěňátka teriérů. A jelikož se mi líbí povaha ovčáků a znala jsem ze cvičáku už jednu šiperku, se kterou jsem dokonce i chvíli trénovala agility. Měla jsem tedy představu, jak se toto plemeno chová... nakonec padla volba právě na šiperku. A jelikož jsem měla právo volby plemene, ostatní členové rodiny měli právo volby pohlaví. Takže pes-kluk jako buk. 

Po tom všem dlouhém zvažování a přemýšlení jsme měli jasno. Na internetu jsem projela stránky všech chovatelských stanic. A velmi se mi líbila chovatelská stanice Taien od Markéty Schwarzové (taien.cz/). A zrovna měla štěňátka. Domluvila jsem si návštěvu a o svém zkouškovém jsem vyrazila do Prahy. Štěňátka byla krásná, roztomilá... ale to jsou všechny, takže tím jsem se nechtěla nechat obalamutit a zajímaly mě i jiné věci. Jak se Markéta k pejskům chová, jak se jim věnuje atd. Vše se zdálo ideální, nic nebránilo vzít si štěňátko zrovna z téhle chovné stanice. Narodili se dvě fenečky a dva pejsci. Výběr nebyl jednoduchý, ale volba padla. Přidělili jsme mu jméno Jolly Joker. A už byl náš :) Štěňátka měla šest týdnů, zbývalo si počkat ještě dva týdny. 

Doma panovalo "veselí a očekávání" na nový přírůstek. Dva týdny utekly, doma nakoupené vše potřebné i nepotřebné pro malého tvora.

Dne 7. 2. 2010 překročil Jolly Joker alias Jetty náš práh (je to asi náhoda, ale právě ve stejném datu 7. 2. se před několika lety narodil i Roník... takže každý rok můžeme slavit v ten den Roníkovy pomyslné narozeniny a Jettoušíkovy přineseniny). No... a tahle to všechno začalo.